Facebook, Google, Twitter. Tyto a mnohé další stránky jsou používány denně milióny lidí. Většina z nich vyžaduje souhlas s požadavky a právy. Jejich seznam je tak dlouhý, že jejich přečtení by zabralo neuvěřitelných 180 hodin. Díky tomu si stránky mohou libovolně upravovat svá práva a čím dál více zasahují lidem do soukromí. Málokdo si je vědom toho, že skrz tyto stránky komunikuje i s tzv. třetí stranou. Všudypřítomné oko Velkého bratra přestává být antiutopií a stává se děsivou realitou. Soukromí a anonymita na internetu jsou prakticky nedosažitelné. Dokladem toho je i spousta neuvěřitelných a děsivých příběhů lidí, kteří se kvůli žertu či nedorozumění skrz zprávy zveřejněné na internetu střetli s FBI a jinými úřady. V roce 2002 byl přijat tzv. Homeland Security Act, mezi jehož položky patřilo i sledování internetu vládními organizacemi jako opatření proti terorismu. Cullen Hoback vysvětluje, jak vlastně práva internetových stránek fungují, a upozorňuje, s čím se smiřujeme, když klikáme na kolonku „Souhlasím“.
