AFO Kino: V Aquarele je vodní živel protagonistou a člověk přihlížejícím

Voda, jakožto dominantní živel naší nádherné planety, je všude kolem nás. I lidský organismus je z větší části tvořen sloučeninou dvou molekul vodíku a jedné molekuly kyslíku. Stojí právě za její všudypřítomností, případně zdánlivou jednoduchostí složení, důvod, proč si jí lidské pokolení čím dál znatelněji přestává vážit? Proč ji bere jako samozřejmost? Snímek Aquarela, naše další podzimní AFO Kino, obrací na vodu aplikovatelné rčení o dobrém sluhovi, ale špatném pánovi vzhůru nohama.

Opojná i děsivá audiovizuální poéma mění hierarchii planety Země. Staví vodní živel na její vrchol a člověka, zdánlivě svrchovaného pána přírody, vrací do jejího područí. Odkázaného na milost a nemilost rozmarům vody, jejíž služby si víc a víc nárokoval. Naše křehké tělesné schránky jsou postaveny do kontrastu s věčným koloběhem a ničivou silou, která nás dalece přesahuje. Ať už se na cestě s Aquarelou zrovna nacházíme na zamrzlém Bajkalu, putujeme ledovou pevností zvanou Antarktida nebo sledujeme magickou vodní stěnu, které říkáme vodopád. V každém okamžiku nám film připomíná krásu i destruktivní moc přírodního elementu, který je pro naši existenci nepostradatelný.

Na fascinující cestu za rozmanitými tvářemi vody diváky bere inovativní ruský dokumentarista Viktor Kossakovsky. Bez pomoci jakéhokoliv návodného voice-overu, odkázaný pouze na sílu filmové řeči a schopnost vyprávět obrazem, nám předkládá názornou ukázku poetického dokumentu postavenou na emocích, které je schopna vyvolat. „Při natáčení Aquarely jsem chtěl zachytit všechny možné emoce, které lze zažít při interakci s vodou, příjemné i zneklidňující – extázi, inspiraci, destrukci a lidskou devastaci,“ vyjádřil se k záměrům spojeným s jeho filmem sám Kossakovsky. Všechny tyto rozmanité, často do protikladu stavěné pocity vytváří za pomoci úchvatných záběrů, které zachycují majestát propíraného živlu v sytých barvách. Spolu s obrazy útočí na divácké smysly proměnlivý soundtrack Eiccy Toppinena, jednoho ze zakládajících členů metalové skupiny Apocalyptica. Hudba, v souladu s doslova tekutým průběhem filmu, mění své tempo spolu s vodou a od klidných pasáží graduje až k bouřlivě dunícím vrcholům.

Zvolená forma pak unáší diváka bez explicitní, apelativní rétoriky k jeho vlastnímu prožitku a interpretacím. Aquarela se s důsledky klimatických změn vypořádává symbolicky a jediná autorita, která z ní promlouvá, je autorita samotné přírody. Přijďte si poslechnout její radostné zurčení i bouřící nářek s námi. Pouze na velkém plátně má šanci vyniknout mohutnost celého projektu a příležitost se nabízí v úterý 19. listopadu. Tematický teasing na 55. ročník Academia Film Olomouc v Kině Metropol začne ve 20:00. A jen těžko by mohl mít lepší podobu než Kossakovského proměnlivou baladu, která projela festivaly po celém světě – od amerického Sundance, přes Londýn až do Finska.

Autor: Tomáš Poštulka