Popis projektu:
„Už jako malou holku mě fascinoval svět jedovatých rostlin, živočichů a nezaměnitelná vůně lékárny s moudrou paní magistrou v čele. Tato vášeň mě zavedla až na Ústav organické chemie a biochemie (ÚOCHB) do legendární laboratoře profesora Antonína Holého. Dnes zde vedu skupinu Biochemické farmakologie, která funguje jako klíčový „inkubátor“ pro rodící se léky.
V populárním vnímání vědy často glorifikujeme „geniální myšlenku“. Z praxe ale vím, že samotný nápad je jen špičkou ledovce. Tím, co skutečně rozhoduje o úspěchu, je robustní infrastruktura a neustálé propojování oborů. Svou laboratoř proto koncipuji jako prostor, kde se setkává a akumuluje expertíza z mnoha biologických a analytických oborů, jako jsou enzymologie, buněčná biologie, hmotnostní spektrometrie či vysokokapacitní screening (HTS). Sebelepší přístroje by ale byly bezcenné bez toho nejdůležitějšího: kvalifikovaného a stabilního personálu. Vývoj léčiv je dnes tak komplexní, že vyžaduje úzce profilované specialisty na jednotlivé metodiky. Moje práce spočívá v tom tyto experty propojovat. Během společných seminářů, ale i při každodenních setkáních u kávovaru se učíme z izolovaných dat skládat komplexní obraz. Jsme jako detektivové, kteří společně propojují jednotlivé dílky složité skládačky tak, aby dávaly smysl a posunuly výzkum dál.
Mou rolí v raném vývoji léčiv je „oddělovat zrno od plev“. S týmem prověřujeme biologickou aktivitu látek, jejich toxicitu a chování v živých systémech. Baví mě propojovat zdánlivě nesourodá data, hledat skryté souvislosti a posouvat nadějné molekuly do fáze, kdy se o ně začne zajímat farmaceutický průmysl – ať už jde o léčbu nádorů, infekcí nebo třeba chorob nervové soustavy. K projektům přistupuji kriticky, ale s pokorou. Věřím totiž, že srdcem každého úspěšného výzkumu jsou kvalitní mezilidské vztahy a vzájemná podpora. Chtěla bych filmařkám, filmařům a veřejnosti ukázat, že moderní vývoj léků je fascinující interdisciplinární spolupráce, bez níž by i ty nejlepší nápady zůstaly navždy jen na papíře.“
Krátké bio:
Své akademické kořeny mám na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy , kde jsem v roce 2007 získala doktorát v oboru biochemie. Po výzkumné stáži na univerzitě v nizozemském Maastrichtu vedly moje další kroky do laboratoře profesora Antonína Holého na ÚOCHB, kde jsem pracovala jako postdoktorandka na projektech medicinální chemie. Tento špičkový ústav jsem již neopustila. S více než dvacetiletou praxí v raném preklinickém vývoji léčiv se snažím propojovat základní a aplikovaný výzkum. Specializuji se zejména na optimalizaci látek (hit-to-lead), charakterizaci jejich chování v těle (ADME) a prevenci orgánové toxicity. Translační výzkum, na kterém se s kolegy podílím, se zaměřuje na vývoj malých molekul především v oblastech onkologie, antimikrobiální terapie a neurověd.
Výsledkem naší společné vědecké práce je 65 původních publikací s více než 960 citacemi. Podílela jsem se také na jednom uděleném patentu pro léčbu T-buněčné leukémie a dalším onkologicky laděném patentu, který je aktuálně v řízení. Velice si vážím ocenění, která jsem v minulosti získala, jako je Cena Ministerstva školství a Medaile Farmaceutické fakulty UK. Kromě budování a podpory našeho biologicky orientovaného multidisciplinárního týmu působím také jako hodnotitelka a místopředsedkyně farmakologického panelu při Grantové agentuře České republiky (GAČR) a zasedám v komisi L’Oréal-UNESCO pro podporu mladých, nadějných vědkyň. Ve své každodenní praxi i nadále kladu největší důraz na interdisciplinární spolupráci a efektivní, smysluplné fungování vědecké infrastruktury.
Osobní motivace:
1. Boření mýtů o pohodovém bádání: Často se setkávám s naivním dotazem: „A z čeho máš v práci stres? Vždyť vy si tam jen tak v klidu bádáte, ne?“ Ráda bych laické veřejnosti i audiovizuálním tvůrcům ukázala naši každodenní realitu. Vývoj léků není idylické přemýšlení s nohama na stole, ale vysoce komplexní, náročný a často stresující proces plný slepých uliček. Vyžaduje perfektní organizaci, kritické rozhodování a neustálé propojování mnoha odborníků.
2. Zviditelnění nenápadných žen ve vědě: Chci jít osobním příkladem a ukázat, že tváří vědy nemusí být vždy jen osamělý génius ve světlech reflektorů. Ráda bych zviditelnila i ty ženy, které možná neplní titulní stránky s jedním převratným objevem, ale tvoří ten nepostradatelný motor v pozadí – budují infrastrukturu, drží multidisciplinární týmy pohromadě a posouvají celý výzkum systematicky vpřed.
S jakou fiktivní postavou se nejvíc ztotožnujete a proč?
Agentka Dana Scullyová – brilantní vědkyně, lékařka, jejíž největší zbraní je kritické myšlení a přísná metodika. Zásadová, přitom loajální a empatická. Stojí nohama na zemi a uzemňuje okolí (Muldera).
