Popis projektu:
V době, kdy se veřejná debata o chudobě a sociálním vyloučení často redukuje na zjednodušené soudy a negativní stereotypy, chceme nabídnout jinou zkušenost – možnost na chvíli vstoupit do reality lidí, jejichž životní situace je formována nejen individuálními rozhodnutími, ale i systémovými podmínkami.
Projekt využívá virtuální realitu jako nástroj výuky ve společenských vědách. Prostřednictvím interaktivních scénářů umožňuje studentům středních a vysokých škol prožít situace spojené se sociálním vyloučením – chudobou, zadlužením, zhoršeným zdravotním stavem, omezenými možnostmi vzdělávání a trávení volného času či nejistotu spojenou s nezaměstnaností. Tyto faktory se často vzájemně posilují a mohou se přenášet z generace na generaci. Cílem není vyvolat soucit, ale rozvíjet empatii, porozumění, kritické myšlení a schopnost nahlížet sociální problémy v širších souvislostech.
Na základě akčního výzkumu vzniká sada VR scénářů a metodických materiálů pro pedagogy, jejichž cílem je podpořit strukturovanou reflexi, diskusi a analytické uvažování. Studující budou vedeni k tomu, aby propojili teorii s praxí, odlišili fakta od stereotypů a uvědomili si, že svět sociálních problémů není černobílý.
V době polarizované společnosti a šíření zjednodušených narativů věříme, že zaměření projektu na kombinaci zkušenosti, znalostí a reflexe může přispět k odpovědnějšímu občanství a citlivějšímu veřejnému diskurzu.“
Krátké bio:
„Působím jako akademická pracovnice na Katedře sociální práce, Fakultě sociálně ekonomické Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Odborně se věnuji sociální politice, sociálním službám a vzdělávání v oblasti sociální práce. Ve své výuce i výzkumu propojuji systémovou a individuální rovinu řešení sociálních problémů – zajímá mě, jak jsou veřejné politiky tvořeny, jak jsou implementovány a jak konkrétně ovlivňují životní situace lidí.
Vystudovala jsem sociální a veřejnou politiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, což formovalo můj důraz na analýzu rozhodovacích procesů a institucionálního nastavení. Profesní zkušenost jsem získala také v práci s nezaměstnanými, kdy jsem se věnovala oblasti politiky zaměstnanosti a měla možnost poznat sociální problémy z bezprostřední praxe. Tato zkušenost zásadně ovlivnila můj pohled na propojení teorie a reality.
Ve své akademické práci se zabývám tématy sociálního a digitálního vyloučení, sociálních služeb a fragmentace zdravotní a sociální péče. V posledních letech hledám nové cesty, jak tato komplexní témata předávat studentům – zejména prostřednictvím inovativních vzdělávacích metod a využití virtuální reality jako nástroje rozvoje empatie, kritického a analytického myšlení.
Věřím, že vzdělávání má formovat nejen znalosti, ale i schopnost vidět souvislosti a nést odpovědnost za podobu společnosti, ve které žijeme.“
Osobní motivace:
Pocházím z Ústeckého kraje. I když dnes žiji jinde, rozhodla jsem se zůstat učit na Univerzitě J. E. Purkyně, protože mi dává smysl být právě tam – v regionu, který dlouhodobě čelí strukturálním problémům, sociálním nerovnostem a ztrátě důvěry v instituce i mezi lidmi navzájem.
Ve své práci se věnuji především sociální politice, tématům chudoby a sociálního vyloučení. Když jsem tato témata vyučovala studenty na Karlově Univerzitě v Praze, uvědomila jsem si, jak obtížné je porozumět realitě, kterou člověk nikdy nezažil. Mluvili jsme o statistikách, dávkách, nezaměstnanosti – ale chyběl prožitek. A bez něj je velmi snadné sklouznout k jednoduchým soudům.
Mrzí mě, když vidím, jak se v současné době ze společnosti vytrácí solidarita, tolerance a ochota vidět věci v širších souvislostech. Sociální témata se často redukují na zkratky a nálepky, někdy i jako součást politických kampaní. Přitom za každým „problémem“ je konkrétní člověk a složitý příběh.
Moje motivace je jednoduchá: hledat způsoby, jak mladé lidi vést k empatii, změně perspektivy a kritickému myšlení. Jako matka malé dcery si tuto potřebu uvědomuji ještě intenzivněji – přeji si, aby vyrůstala ve společnosti, kde jsou solidarita, tolerance a respekt k jedinečnosti druhých samozřejmostí. Jak mladým lidem umožnit nahlédnout svět, který není černobílý? Virtuální realitu proto vnímám jako nástroj, který může pomoci přiblížit vzdálené – a následně otevřít bezpečný prostor pro diskusi, pochopení a zodpovědnější pohled na společenské problémy.
S jakou fiktivní postavou se nejvíc ztotožnujete a proč?
Nejvíc se ztotožňuji s Hermionou Grangerovou – je racionální, systematická a věří v sílu vzdělávání, ale zároveň jí záleží na spravedlnosti a na lidech, kteří jsou znevýhodnění.
