AFO na Ji.hlavě: Kartón střídá plast a maso je passé

„Recyklovat, jezdit hromadnou dopravou nebo nejíst hovězí už nestačí. Není čas na malá rozhodnutí, teď musí ta velká dělat politici,“ zdůraznila na slavnostním zahájení jeho moderátorka, herečka a režisérka Tereza Nvotová. Samotný ceremoniál se pak nesl v duchu výrazného ekologického apelu. Diváci si proto například vyslechli nahrávku se zpěvem havajského ptáka po’ouli, který před několika lety, takřka v přímém přenosu, vyhynul. Během toho se na pódium symbolicky snášely mikroténové sáčky. Hlavní festivalové téma, kterým letos byla ekologie, ale nezůstalo jen u zdviženého prstu na zahajovacím večeru.

„Podle mě je dobře, že si je festival vědom greenwashingu v kultuře,“ vysvětluje Ondřej Kazík, programový vedoucí na AFO. Podle něj jde Ji.hlava správnou cestou, když letos poprvé zřídila i funkci ekologického ombudsmana, který dohlíží na to, aby veškerá festivalová aktivita co nejméně zatěžovala životní prostředí. „A reálné dopady? Obecně mám pocit, že tu vídám mnohem méně plastu a když už, tak je znovupoužitelný. Všudypřítomné jsou i koše na tříděný odpad a jako industry hosté poprvé zažíváme i vegetariánské rauty, což je trend, kterého se na AFO držíme už poslední tři roky. Velkou výhodou jsou podle mě i potraviny od lokálních dodavatelů.“ 

S jeho slovy souhlasí i vedoucí industry sekce na AFO, Ivana Formanová. „Mě navíc zaujal i patrnější minimalismus v rámci výzdoby nebo plakátů po městě,“ dodává. Festival se letos rozhodl upustit i od akreditačních kartiček v plastové kapse. Všichni návštěvníci tak na krku nosili malý kartónek, na který byla nalepená samolepka s důležitými údaji. Nutno dodat, že počasí vhodnost tohoto materiálu dostatečně neotestovalo. Namísto upršené a zamračené atmosféry, která k posledním říjnovým dnům patří, se Jihlava po většinu dní zalila sluncem. „Skoro se nabízí otázka, jestli není na ekologické téma už pozdě, když na podzim chodíme venku v tričku,“ neodpouští si jízlivou poznámku Ondřej. „To slunce ale na druhou stranu odpovídá i dramaturgickému zaměření. Posunulo se to od mlhy a zmaru k určité naději.“

Ekologii a jejím spřízněným tématům se věnuje dokumentární film v posledním desetiletí velice důrazně. V programu letošní Ji.hlavy tak nebyla vyhraněná konkrétní sekce a téma se jako červená nit táhlo celým festivalem. Celá AFO výprava se ale jednohlasně shodla na absenci výrazného tuzemského snímku. „Český ekologický dokument tu podle mě chybí, ale to je spíše problém místní tvorby, to nemůžeme vyčítat dramaturgii,“ vysvětluje Ondřej a na jeho slova reaguje i Ivana: „Pro mě je Ji.hlava hrozně český festival, i když samozřejmě na světové úrovni. Já tu mám ale vždycky největší pocit nacionalismu a pýchy, co u nás vzniká za dokumenty a jaké máme v Čechách a na Moravě zajímavé tvůrce.“

Z letošního programu tak AFO nemůže než doporučit nový film Kateřiny Turečkové Proč se cítím jako kluk?. „Tomu snímku se daří zobrazit těžké téma hledání identity a tělesnosti. A dělá to hrozně citlivě a s přesahem toho, že si diváci odnáší čistou empatii,“ popisuje Ivana svůj zážitek z nekompromisně přeplněného sálu kina Dukla, kde si dokument odbyl svou premiéru. Ze zahraniční tvorby pak Ondřej vybírá jako svůj top Honeyland makedonské režisérky Tamary Kotevské. „Je to důležitý a výjimečný film, ať už formou či obsahem. Funguje jako příběh takového univerzálního lidského osudu, jak si zničíme biodiverzitu a ekosystém. Následkům pak ale čelíme i ve svém vlastním osobním životě.“

Ji.hlava, stejně jako olomoucké AFO, na pár dní doslova promění ráz a fungování centra svého města. Ulice se zaplní diváky, kteří prahnou po nových informacích a kulturním zážitku. Na konci dne se pak všichni sejdou ve festivalovém centru budovy DKO, kde vzniká příjemný prostor pro zanícené diskuze o zhlédnutých dokumentech nebo naopak pročistění (ji)hlavy od kvanta nově nabytých informací, a to přímo na parketu roztančené afterparty. A co si odváží AFO z Ji.hlavy? „Pravidelně to jsou nové a nové kontakty na tuzemské tvůrce a talenty, které chceme nadchnout pro populárně-vědecký žánr. Snažíme se je přesvědčit, aby měli alespoň jeden nebo dva takové tituly ve své filmografii, protože my jim umožníme dostat se na tu globální úroveň a trh,“ shodují se Ivana s Ondřejem. „Věříme, že se český film může zapsat na světovou mapu populárně-vědeckého filmu.“

Autor: Jiří Bejček