„Chceme dávat příležitost lidem s kvalitním obsahem a erudicí v konkrétním oboru,“ říká Lukáš Záhoř z Mall.tv

Bývalý šéfproducent Streamu Lukáš Záhoř byl u zrodu nové internetové televize Mall.tv. Na 54. ročníku Academia Film Olomouc přijel Záhoř představit epizodu TOP Momentu věnovanou vědci Pavlu Hobzovi. V našem rozhovoru se dočtete, jak těžké je rozjíždět projekt internetové televize a jak Mall.tv momentálně funguje.

Mall.tv jste odstartovali v říjnu 2018. Dokážete už vyhodnotit, do jaké míry se vám daří plnit stanovený plán?

Určitě, tohle vyhodnocujeme průběžně. V prvních měsících je to hodnocení spíše kvůli korekci, než že bychom vynášeli nějaký verdikt. Začínali jsme na zelené louce. Jde o internetovou televizi, která nevzniká u konkrétního média, ale vedle e-shopu. Takže bylo těžké vyčíst, co z toho bude. Ale musím říct, že na 99,8 % jsme náš plán splnili. Ale museli jsme určité věci korigovat. Například v počátečních úvahách jsme vycházeli z toho, že naším divákem bude primárně zákazník Mall.cz. Dnes to vypadá, že převaha diváků je odjinud a zákazník mall.cz se o nás teprve dozvídá. Protože komunikace faktu, že televize je součástí Mall.cz, ještě nepřišla na řadu. Řešíme spoustu dalších věcí. Tohle jsme museli zkorigovat a musím říct, že jsou to dost zásadní zvraty. Když je vaše cílová skupina jiná, než měla být, musíte spoustu věcí upravit.

 

 

A ta neočekávaná cílová skupina se rekrutuje z diváků Streamu, nebo se spíš bere odjinud?

Neříkal bych, že jde o diváky Streamu. Jsou to příznivci tváří, které zůstali s námi. A nových tváří, které se k nám přidaly. Vedle Romana Vaňka, Adama Gebriana nebo Dušana Majera jsou to Petr Jan Juračka a další, které přicházejí se svými diváky, kteří na ně budou dívat kdekoliv. I když si myslím, že nejsme úplně „kdekoliv“. Snažíme se dělat to, co děláme, dobře. Takže ano, přešli k nám diváci, ale nejde o diváky kanálu, ale konkrétního obsahu.

Co se týče naplňování obsahu ze začátku, měli jste ho hodně, nebo byl problém kanál naplnit?

Na start jsme měli poměrně krátký čas. Jde o internetovou televizi, což mimo jiné znamená, že žije v jiných cifrách než celoplošná televize. Jinými slovy, musíte mít ekonomicky efektivní provoz. Nemůžete dva roky vyrábět nebo výrazně investovat do nákupu. Měli jsme všeho všudy čtyři až pět měsíců, takže jsme měli plné ruce práce. Nápadů zvenku i přímo od nás bylo hodně, ale nestíhali jsme všechno realizovat. A museli jsme realizovat efektivně. Takže žádné příliš dlouhé projekty. Když dlouhé, tak výjimečně, ale spíše krátké, které lze dobře a rychle natočit. A výsledek upravit podle toho, zda funguje, nebo ne. Z hlediska obsahu jsme měli do začátku nějakých 200 až 300 videí. Problém nastal hned v prvních čtrnácti dnech. Fanoušci, kteří se těšili, obsah hrozně brzy vyčerpali. Tím se ztratil veškerý náskok, který ze začátku získáte, protože pořady, které divákům předložíte, jsou vykoukané a vy musíte znovu vyrábět. To byl první šok, lidi to vážně rychle nakoukali a chtěli víc. Druhý byl na základě zkušeností ze Seznamu. Ten má každodenní návratnost lidí, kteří se tam vrací, protože jsou navyklí. Tady návyk nebyl, takže jsme si řekli „Pozor, tady to budeme muset dělat jinak. Budeme muset série natočit a dát je divákům celé“. Ale museli jsme celý koncept překopat, protože jsme naopak zjistili, že návyk musíme budovat. To je strašlivá práce, pokud stavíte na obsahu. Ve chvíli, kdy se vracíte na Seznam, jdete na e-mail, na Novinky, na bulvár, na vyhledávač a tak dále. Teprve pak na video. U nás lidé konzumují jen videa. Jsme čistě audiovizuální platforma s ambicí dělat chytrý obsah. Dali jsme si ambiciózní cíle, takže máme spoustu práce.

Co se týče nových formátů od nezajetých tvůrců, přichází vám jich stále hodně? Do jaké míry je přijímáte? Máte vůbec čas je procházet?

Chodí nám spousta různorodých námětů a práci na nich jsme si rozdělili. Někdo dělá základní filtraci, někdo posuzuje věci, které mají hlavu a patu. Ve chvíli, kdy se něčím chceme zabývat, scházíme se mimo redakci a diskutujeme. Zároveň jsme ale hodně vytížení, takže reakční doba někdy trvá déle. Ale kdo vydrží a má dobrou věc, většinou se mu podaří s námi domluvit. To je naše základní filosofie – dávat příležitosti lidem, kteří mají kvalitní obsah a erudici v nějakém oboru. Jsme vlastně odsouzení k neustálému experimentování. Pokud jde o hraný námět, bude se jím zabývat skupina kolem Milana Kuchynky, pokud o infotainment, tak to řeší Martin Krušina.

http://

 

Váš katalog je formátově i žánrově pestrý. Lze v něm najít hrané i dokumentární věci, slow TV i katalog celovečerních filmů. Najde si vše z vaší nabídky své publikum, nebo jste se s nějakou věcí vyloženě spálili?

Skladbu si pečlivě hlídáme. Ani filmy, které nejsou původní, tam nejsou náhodně. Jde o výběr, za kterým si stojíme. Jde o festivalově úspěšné, ale srozumitelné a mainstreamově uplatnitelné filmy, které vybíráme ve spolupráci s Aerofilms. Slow TV má velmi silnou komunitu fanoušků, například plane-spotterů, kteří rozumí letadlům. Za vším si stojíme. A s čím jsme se spálili… Kdybychom to hodnotili jen na základě počtu zhlédnutí, tak u nás filmy nebudou, protože jejich výběr je velmi úzký. Nejsme žádná půjčovna. Pro nás ale doplňují punc kvality naší služby, takže mají své místo. Baví nás sledovat, kdo a jak sleduje filmy. Přemýšlím teď o nějakém průšvihu, o čem jsme řekli „Okamžitě pryč!“. Na začátku jsme zkoumali cílovou skupinu a viděli jsme zákazníky Mall.cz, mladou rodinu, na kterou se budeme snažit namířit. Jasně jsme tam viděli i ženy a vyvíjeli jsme i ženský obsah o módě a historii. Jmenovalo se to Ikonické modely. A vůbec se to nechytlo. Nebyli jsme schopni tu cílovku přivést, protože nenastalo to, co se povedlo u ostatních věcí. Že jsme se trefili do vkusu diváků, kteří přišli třeba s Romanem Vaňkem. Protože ženy jsou u nás třeba v 30%. Není to vyloženě průšvih, ale přepočítali jsme se. Takže jsme pořad už dál nerozvíjeli. Myslím si, že takových bude i víc, ale každá taková chyba je svým způsobem dobrá. Navíc jsme pořád zdaleka neoslovili všechny. Pořád může někdo přijít a říct: „Jé, hele, Ikonické modely, to jsem vždycky chtěl vidět!“. Ještě není všem dnům konec.

Jak je to u vás s periodicitou pořadů, která je u některých pořadů nepravidelná?

Snažíme se jet v týdenním cyklu, vyjma Zmlsaných dějin. To je náš nejnáročnější projekt, kde se nám příslib, že budeme dělat jeden díl měsíčně, nepodařilo splnit. Jinak stavíme na týdenní periodicitě. Aby služba nějak fungovala, musí mít určitý objem videí týdně. Ne každý sleduje všechno, takže objem tvoří určité trsy. Kdo sleduje Adama Ondru (horolezectví), toho zajímá i další sportovní obsah. Ohledně periodicity byl zásadní zlom zezačátku, kdy jsme si mysleli, že to budeme vydávat balíčkově. Pak jsme zjistili, že to nefunguje. Nemůžeme to dělat po vzoru Netflixu, protože ten má předplatitele. Když žijete z reklamy, musíte docílit toho, aby se lidé vraceli. Rádi a za obsahem.

Co se týče rozpočtů, můžete říct, v jakých rovinách se pohybují a do jakého projektu jste třeba investovali nejvíc?

Rozpočty jsou strašně široké. Pohybujeme se skutečně od nuly až po statisíce na epizodu. Musíte docílit, aby to jako organismus fungovalo. Abyste měl dostatečné množství kvalitních věcí, které nastavují určitý standard. Těmi jsou u nás seriály Život je hra, Stylista, Všechno je jinak nebo Zmlsané dějiny. Na druhé straně je třeba mít formáty, které budou mít rychlejší periodicitu a nižší pořizovací cenu, protože nemůžeme mít každý týden nový seriál. Naše práce je tohle nějak udržet v chodu a dodat tomu rovnováhu.

Po oznámení Mall.tv se hodně řešila otázka proč zrovna Mall? Proč si taková firma pořizuje svou televizní platformu? Na začátku vás s tímto projektem oslovili oni sami?

Vzešlo to z myšlenky, že Mall.cz chtěli ke své nákupní galerii přidat něco na způsob multikina v obchodním středisku. Tahle myšlenka nás lákala, protože naše tvůrčí skupina chtěla zůstat spolu a dělat dál práci, která nás baví. A tohle nám dávalo smysl. Ale když se na to teď dívám, tak jsme výsledek daleko víc postavili „vedle“ toho baráku, což myslím virtuálně. Kino teď úplně není v obchodním centru. Je vedle a teď musí přijít propojení. Jasně, jmenuje se to stejně, ale zákazníci Mall.cz ještě všichni úplně neví, že je tady televize. Často se setkáváme s tím, že lidi řeknou „Jojo, víme o tom, viděli jsme nějakou reklamu“. Ale trvá dlouho, než si udělají čas a opravdu se tam jdou podívat. Pak říkají, že jsme se zbláznili. Jak to může být zadarmo, vždyť tam jsou filmy jako Amy, Komorná a další. Jsou překvapení a stávají se z nich diváci. Ale tohle ještě musíme prolomit. Obsahu kolem nás je spousta, takže je náročné se prosadit.

Kdybyste to měl porovnat se Streamem, jaké jsou na Mall.tv rozdíly?

Do posledního roku to na Seznamu bylo identické. Cítili jsme velkou podporu s ohledem na tvůrčí svobodu. Dělali jsme Peklo na talíři, Kazmu a další věci, které vyžadovaly pochopení ze strany vedení. Vždycky se mi podařilo to s nimi probrat, vysvětlit. Vyjma posledního roku. Ale jinak je nový start od nuly určitě pracnější. Stavíte novou platformu, daleko víc se setkáváte s obavami u lidí, musíte mít větší entuziasmus a energii. Jde o unikátní situaci.

Jak široký je váš tvůrčí tým?

Co se týče samotného obsahu, na infotainment jsou čtyři až pět dramaturgů. Ale zároveň autorů jako Martin Krušina, který zároveň dramaturguje i režíruje a má na starosti věci, které dělá Adam Gebrian nebo Roman Vaněk. Nejsou to páprdové v pantoflích, kteří by chodili a kontrolovali, ale autoři, kteří si hlídají celé projekty. Tři lidi pak řeší hranou tvorbu. Takže osm lidí plus já. K tomu samozřejmě máme produkční tým, komunikaci a PR. Klasické odnože. Ale obsah primárně řeší ona skupinka osmi lidí. Například Luděk Staněk je dramaturgem, ale i autorem událostí a tváří. Snažíme se to takhle dělat co nejefektivněji.

Máte při vymýšlení a naplňování obsahu volné ruce, nebo Mall do chodu služby nějak zasahuje?

Vůbec ne. V tomhle směru cítím absolutní volnost. Což ale jde samozřejmě ruku v ruce s absolutní zodpovědností za plán, který jsme stanovili. Ale obsahově nám do něj nikdo nezasahuje. Dáváme o sobě vědět, komunikujeme s vedením a ukazujeme, co chystáme, na průběžných setkáních. Ale zásah do obsahu nebyl jediný.

Autor rozhovoru: Tomáš Poštulka