Popis projektu:
Znakové jazyky jsou plnohodnotné přirozené jazyky – jen místo hlasu využívají pohyb rukou, těla a mimiku. Pro miliony lidí po celém světě představují hlavní způsob komunikace. Přesto dnes moderní technologie umělé inteligence znakové jazyky téměř „nevidí“.
Náš dlouhodobý výzkumný projekt se snaží tuto mezeru překlenout. Vyvíjíme technologie, které dokážou porozumět znakovým jazykům a překládat je do psané podoby. Cílem je umožnit snazší komunikaci mezi neslyšícími a slyšícími lidmi, kteří znakový jazyk neovládají – například v každodenních situacích, při vzdělávání nebo při kontaktu s úřady.
Používáme nejmodernější nástroje umělé inteligence: počítačové vidění pro analýzu videa a velké jazykové modely, které dnes běžně pracují s textem. Zásadní výzvou je ale to, že znakové jazyky fungují úplně jinak než mluvené nebo psané jazyky. Umělou inteligenci proto musíme „přeučit“, aby místo písmen a slov vnímala pohyb, prostor, rytmus a výraz obličeje.
Aktuálně se zaměřujeme na rozpoznávání jednotlivých znaků a krátkých vět. Skutečné porozumění znakovým jazykům je však mnohem složitější – vyžaduje obrovské množství dat, spolupráci s komunitou neslyšících a nový způsob přemýšlení o tom, co vlastně znamená „rozumět jazyku“.
Tento projekt není jen o technologii. Je o přístupnosti, rovnosti a o tom, aby se nejnovější výdobytky umělé inteligence nestaly výsadou většiny, ale nástrojem, který počítá i s alternativními formami lidské komunikace.
Krátké bio:
Ing. Marek Hrúz, Ph.D. je vědecko-výzkumný pracovník na Západočeské univerzitě v Plzni, kde se dlouhodobě věnuje umělé inteligenci, počítačovému vidění a porozumění znakovým jazykům. Umělá inteligence ho provází již od studií technické kybernetiky na Fakultě aplikovaných věd, kde v roce 2013 obhájil doktorskou práci zaměřenou na automatickou analýzu znakových jazyků.
Dnes vede laboratoř počítačového vidění, vyučuje předměty Metody počítačového vidění a Neuronové sítě a evoluční strategie a školí několik doktorandů. Je autorem více než 85 vědeckých publikací a aktuálně je v procesu habilitace.
Důležitou součástí jeho práce je také mentoring mladých talentů. Od roku 2021 odborně vedl středoškolského studenta Matyáše Boháčka, který se pod jeho vedením začal věnovat rozpoznávání znakového jazyka pomocí umělé inteligence. Společně publikovali vědecký článek a Matyáš se stal výrazným příkladem úspěšného mladého vědce – absolvoval stáž na University of California, Berkeley, dnes studuje na Stanford University a byl zmíněn i prezidentem Petrem Pavlem ve svém novoročním projevu.
V roce 2024 vedl Marek Hrúz mezinárodní výzkumný tým na letním workshopu na Johns Hopkins University v Baltimore, kde vyvíjeli jeden z prvních modelů překladu znakového jazyka založeného na velkých jazykových modelech. Ve volném čase hraje na basovou kytaru, skládá texty a rád hraje deskové i počítačové hry.
S jakou fiktivní postavou se nejvíc ztotožnujete a proč?
„Profesor Hubert J. Farnsworth. Baví mě přemýšlet o věcech, které se pohybují na hraně lidského poznání, někdy až na hraně zdravého rozumu. Právě tahle rovnováha mezi tím, co je ještě reálné, a tím, co už působí trochu šíleně, mi připadá jako přirozené prostředí pro skutečně nové nápady. Stejně jako profesor Farnsworth nemám příliš silný vztah ke studu ani k bezpečným myšlenkám. Rád pracuji s nápady, které jsou kontroverzní, nečekané nebo lehce nepohodlné. Nezajímá mě hype ani trendy „protože jsou zrovna v módě“. Zajímají mě myšlenky samy o sobě – pokud jsou dobré, přežijí i bez marketingu. Velmi blízký je mi jeho slavný výrok: „Nic není nemožné. Ne, pokud si to dokážeš představit.“ Beru ho jako pracovní filozofii: nejdřív si dovolit přemýšlet bez omezení, a teprve potom řešit, jak to celé udělat tak, aby to fungovalo i ve skutečném světě. Jenom mi není 160, ale popravdě profesor symbolizuje i to, že věk je jenom číslo.“
