Popis projektu:
Rakovina tlustého střeva je druhou nejčastější příčinou úmrtí onkologicky nemocných. Současná léčba kombinuje chirurgické zákroky s chemoterapií, která je však provázena závažnými vedlejšími účinky, od nevolnosti po poškození nervů. To vede k nucenému ukončení léčby a v krajním případě ke smrti. Šetrnější a modernější imunoterapie je naproti tomu účinná pouze u asi 5% pacientů se specifickými mutacemi rakovinných buněk.
My se to rozhodli změnit. V rámci našeho projektu vyvíjíme terapii, která nejen zlepšuje cílení chemoterapie, ale současně reaktivuje tělu vlastní imunitu, bez závislosti na mutacích rakovinných buněk. Vyrobili jsme proto unikátní biologicky aktivní transportní systémy na bázi betaglukanů z vybraných hub. Tyto systémy si lze představit jako šroubovice o průměru jednotek nanometrů, které na svém povrchu nesou protinádorové „střely“ v podobě chemoterapeutika. Nosiče ale neslouží jen jako obyčejné „držáky“ na léčivo. Jsou navrženy tak, aby se mohly cíleně přichytit na makrofágy, buňky našeho imunitního systému, a ty následně „probudit“ – aktivovat. K tomu využíváme biologické procesy staré miliony let a vlastní všem lidem, bez rozdílu věku, rasy či pohlaví. Aktivované makrofágy potom nanošroubovice i s nákladem samy transportují tam, kde je nejvíce potřeba – přímo k nádoru nebo do lymfatických uzlin, kde nejčastěji vznikají metastáze. V cílové destinaci pak uvolní léčivo, které přímo ničí rakovinné buňky, a zároveň zburcují k útoku i další buňky imunitního systému. Díky využití vlastních buněk pacienta a přírodních látek se nemusíme spoléhat na specifické mutace vyžadované v konvenční imunoterapii, a přitom minimalizovat vedlejší účinky chemoterapie.
Propojujeme tedy léčivou sílu přírody s precizní nanotechnologií, abychom vytvořili systém, který na nádor útočí ze dvou stran za pomoci přírody. Projekt je výsledkem spolupráce mezi UTB, Masarykovou Univerzitou a Masarykovým Onkologickým Ústavem, kde se látky testují přímo na vzorcích nádorů odebraných pacientům s rakovinou tlustého střeva.
Krátké bio:
Jmenuji se Jan Vícha, Ph.D., je mi 40 let a pracuji jako docent v Centru polymerních systémů na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Vystudoval jsem biochemii na Masarykově univerzitě a než jsem se vrátil do Zlínského kraje odkud pocházím, tak jsem své zkušenosti rozvíjel ve špičkových českých výzkumných institucích, jako je CEITEC MU nebo Ústav organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB), a během zahraničních pobytů v Norsku a Finsku.
Ve své vědecké práci se pohybuji na průsečíku chemie, nanotechnologií a biomedicíny. Můj výzkum se totiž dlouhodobě soustředí na cílené modifikace přírodních látek a vývoj „chytrých“ transportních systémů pro protinádorová léčiva. Věřím totiž, že precizní a řízenou úpravou můžeme vytvořit z přírodních látek vytvořit nanostruktury, které dokážou nejen doručit léčivo přímo do centra nemoci a ušetřit tak zdravou tkáň pacienta, ale také si přitom zachovat své vlastní léčivé účinky. Dosud jsem publikoval asi šedesát odborných prací v prestižních mezinárodních časopisech, které byly citovány 1600x, jsem držitelem dvojice českých patentů a figuruji jako hlavní řešitel u několika vědeckých grantů, včetně popsaného projektu Ministerstva zdravotnictví ČR, zaměřeného právě na léčbu rakoviny tlustého střeva.
S jakou fiktivní postavou se nejvíc ztotožňujete a proč?
Přesto, že jsem tělem i duší akademik, který touží porozumět základním principům přírody, je pro mě zásadní praktická implementace mých nápadů, reálný svět mimo laboratoř a také snaha nikdy se nevzdávat. Myslím proto, že nejblíže je mi Mark Watney z filmu Marťan a jeho: I’m gonna have to science the s**t out of this! Ano
