Popis projektu:
Můj výzkum se zabývá tím, jak generativní umělá inteligence redefinuje proces vzniku obrazu a videa. AI zde nevnímám pouze jako technický nástroj, ale jako aktivního spoluúčastníka tvorby – Syntetického partnera – který vstupuje do estetických i autorských rozhodnutí.
V rámci doktorského studia rozvíjím teoretický rámec Synthetic Aesthetics, který popisuje novou ontologii obrazu. Ten již nevzniká pouhým záznamem reality, ale skrze specifický dialog se strojem, založený na iteracích, selekci a navigaci v latentním prostoru. Klíčovými koncepty jsou zde syntetická rezonance (dynamické ladění mezi lidskou intencí a strojovou stochastikou) a syntetické gesto (přiznaná stopa algoritmu jako nový poetický princip).
Výzkum je postaven na metodě „practice-based research“, kde teoretické hypotézy ověřuji v konkrétních audiovizuálních dílech. Na projektech jako Třídní sraz nebo Come to Me sleduji, jak se proměňuje důvěryhodnost obrazu, práce s lidským tělem, pamětí a krajinou. Projekt otevírá zásadní otázky pro současnou kinematografii: Kdo je skutečným autorem v době generativních systémů? Jak se mění role člověka v kreativním řetězci? A jaká je estetika „nelidské“ kognice? Cílem je nabídnout tvůrcům aparát pro vědomé uchopení AI jako nového vyjadřovacího jazyka.
Krátké bio:
Jiří Philippe Janda je umělec, architekt a výzkumník působící na FUD UJEP v Ústí nad Labem. Ve své práci se dlouhodobě věnuje vztahu mezi uměním, technologií a generativní inteligencí. Zaměřuje se na to, jak AI proměňuje tvůrčí proces a samotné chápání autorství v současné vizuální kultuře.
Ve svém výzkumu rozvíjí koncept Synthetic Aesthetics, který propojuje teoretickou reflexi s experimentální filmovou praxí. Jeho práce dosahují mezinárodního ohlasu: AI experimentální film Třídní sraz (Class Reunion, 2025) získal 12 mezinárodních ocenění a byl vybrán na 8 festivalů po celém světě, včetně AI Film Awards v Benátkách a přehlídek v Tokiu, Soulu či Londýně.
Vedle autorské tvorby se věnuje pedagogické a popularizační činnosti, například vedením workshopů zaměřených na využití AI v audiovizi (letní škola NEUR:ON). Ve své praxi hledá způsoby, jak mluvit o AI nikoliv jako o hrozbě, ale jako o kulturním fenoménu, který zásadně rozšiřuje naši představivost a estetické vnímání. Propojuje preciznost architektonického uvažování se spekulativním přístupem k novým médiím, čímž otevírá nový diskurz o povaze digitální autenticity.
S jakou fiktivní postavou se nejvíc ztotožnujete a proč?
Ztotožňuji se s Lemovým Ijonem Tichým. Je to postava, která se pohybuje mezi absurditou, neutuchající zvědavostí a snahou porozumět světům fungujícím podle zcela odlišné logiky. Jeho cesta vesmírem plným technologických paradoxů mi připomíná i mou vlastní zkušenost s generativní AI – i tam člověk naráží na fascinující anomálie, které ho nutí znovu promýšlet, co je skutečné, co je lidské a co už je jen syntetická projekce.
